Ježek Kája aneb Zpráva o adaptačním pobytu prvňáčků

 

 

Vážení rodiče, děti, učitelé a všichni přátelé školy Petrin,

dovolte, abych se představil. Jmenuji se Kája, bydlím v Karlově pod Pradědem a jsem ježek. Já i moji bratříčci a kamarádi jsme se velmi těšili na pondělí 29. září. Věděli jsme totiž, že toho dne nás poctí svou návštěvou třicet prvňáčků z bruntálské základní školy Petrin. Dorazili i s paní ředitelkou, paní zástupkyní, paní vychovatelkou, paními učitelkami a pány učiteli a po vlastní ose se k nim připojila také paní ředitelka Střediska volného času. Byly před nimi tři nádherné a dobrodružné dny na horské chatě Zátiší. 

My ježečci jsme se na jejich adaptační pobyt pečlivě připravovali. Nejenom že jsme celé okolí pečlivě uklidili, aby se u nás dětem líbilo, ale museli jsme také nechat namalovat a vytisknout spoustu obrázků, které nás věrně zachycují při nejrůznějších sportovních činnostech. Během celého pobytu získávaly děti tyto obrázky jako odměny za svou statečnost a píli. Kromě toho sbíraly dílky puzzle, ze kterých na závěr poskládaly obrázek chaty, ve které bydlely.  

Hned první den se jich ujala paní Jana, ředitelka SVČ, která pro ně měla připraveny spousty zajímavých her a činností. Při nich se malí žáčci učili spolupracovat a hrát fair play. Trénovali se v nejrůznějších dovednostech, ověřovali si své znalosti a prokazovali svoji šikovnost. No a můžu vám říct, že jsem koukal, co všechno tihle prckové dokážou. Večer byli už docela unavení, ale taky velmi spokojení. Usnuli, jako když je do vody hodí a jistě se jim v útulném prostředí pokojíků Chaty Zátiší zdály samé krásné sny. No a my ježkové, protože jsme převážně nočními živočichy, jsme obcházeli ubytovnu a hlídali, aby je nikdo nerušil. 

Ráno už se děti nemohly dočkat, jaké další dobrodružné zážitky je čekají. A paní Jana je rozhodně nezklamala. Hry a soutěže byly provázeny radostným halasem a výskotem, protože prvňáčci z Petrina si hrají a soutěží opravdu rádi. Původně jsem si myslel, že přes den dospím včerejší probdělou noc, ale to opravdu nešlo. Když paní Jana vybalila obrovský barevný padák, zvědavost mi nedala a přišel jsem se podívat úplně zblízka. Nebojte, s padákem se neskákalo z letadla, ze stromu ani ze střechy, ale prováděla se s ním spousta úžasných a legračních věcí. Myslím, že si budu muset taky něco takového pořídit. Den uplynul jako voda v Moravici a pomalu se začínalo stmívat. Jestli si však myslíte, že děti šly hned spát, mýlíte se. Čekalo je totiž ještě opékání špekáčků na opravdovském ohni ! Posezení u ohýnku bylo báječné a písničky doprovázené na kytaru paní učitelkou Schneiderovou a panem učitelem Dufkem zněly opravdu senzačně. My ježci moc zpívat neumíme, tak jsem to aspoň doprovázel dupáním. Samozřejmě doufám, že jsem se občas i trefil do rytmu. 

Musím se vám ale pochlubit ještě jednou věcí. Na adaptační pobyt za námi přijel pan redaktor a kameraman televize Polar, takže budeme všichni slavní ! Mimochodem, jmenuje se taky Kája. 

Poslední den jsme vyrazili na vycházku do lesa. To bylo něco pro mě! Lesy v Karlově znám jako svoje vlastní boty ( které nenosím ) a tak jsem celou výpravu vedl. Možná, že o tom děti ani nevěděly, protože jsem o trošku menší než paní učitelky nebo páni učitelé, ale bylo to prostě tak. Šel jsem vepředu a hledal cestu, aby nikdo nezabloudil. Ježečci mají turistiku moc rádi. Nedělá nám problém vydat se za potravou i několik kilometrů daleko. Kluci a děvčátka ale asi žádnou potravu nehledali. Po cestě poznávali stromy, účastnili se závodů v hodu na přesnost a také hráli hru na klíšťata. To bylo ovšem jenom jako. Žádné skutečné klíště jsme naštěstí neulovili. Po návratu z vycházky se počítali ježci – tedy naše obrázky – a z jednotlivých dílků se sestavovala fotografie chaty. Za svou práci a úžasnou vytrvalost během celého pobytu dostali všichni šikovní chlapci a děvčata diplom, medaili a sladké odměny.  

Kromě dětí a dospěláků z Petrina ( kam už vlastně patří i paní ředitelka SVČ ) musím pochválit ještě personál kuchyně. Moje oblíbené dešťovky se sice nepodávaly, což mě trošku zklamalo, ale děti si všechny snídaně, obědy, večeře a dopolední i odpolední svačinky velmi pochvalovaly!

Po celý pobyt nás provázelo nádherné počasí. Nechci se chlubit, ale myslím, že jsem to byl já, kdo ho objednával u našeho vládce hor. Jmenuje se Praděd, což asi všichni víte. 

Až v samotném závěru, při odjezdu, se obloha zatáhla a začalo pršet. To už ale nikomu nevadilo. Alespoň na mě v tom mokru nebylo poznat, že mi ukáplo pár slziček. Přišlo mi totiž líto, že tři krásné a pohodové dny tak rychle utekly a věděl jsem, že se mi bude po těch senzačních človíčcích stýskat. Ale třeba ještě někdy přijedou. 

No nic. Řekl bych, že jsem vám toho sdělil už dost. Jdu se ještě poohlédnout po nějaké té žížalce a začnu se pomalu chystat na přezimování ve svém pelíšku. Tak se mějte moc hezky.  

A vy, moji báječní kamarádi z prvních tříd na Petrinu – někdy si na mě vzpomeňte. Třeba, když se o nás budete učit v prvouce. Přeji vám, ať vám učení nedělá žádné velké problémy. Věřím, že budete úspěšní a brzy ovládnete i ty malé broučky, kterým říkáte písmenka. Tomu už my ježci nerozumíme.  

Váš 

Kája, ježek z Karlova

 

Fotogalerie >>>