Erasmus - Polsko 4
Léta od narození Spasitele dvoutisícího dvacátého pátého, dne jedenáctého měsíce června, stalo se toto, což paměti hodno jest – opět vyrazili rytíři a štítonošky z kopce dolů, aby se škrábali znovu nahoru… V táboře je čekali naši přátelé z řádu sv. Gębika, se kterými poznávali tajemství jazyka slunného jihu – španělštiny. Poněkud je mátlo, že někdy s „b“ čte jako „v“ a jindy jako „b“. Rovněž s tím „j“ to Španělé jaksi také nevychytali, neboť jej čtou jako „ch“. No, co pravíte? Kdo se v tom má vyznat? Jistě by souhlasili. Následovalo doposud nejmysterióznější konání. Naši rytíři a štítonošky se promíchali s rytíři a válečnicemi sv. Gębika. Jejich spojená bojová síla měla zdolat následující výzvu – vymyslet vlastní stolní hru, následně si ji zahrát… Všichni se do ní pustili s vervou. Kdo si hraje, nezlobí, proto si velmistr a komturka Nikola zahráli s komturkou sv. Gębika na Sny. Jejich cílem bylo nasbírat co nejméně černých můr (nikoliv co nejdříve usnout). Nu, je nutné připustit, že velmistr obsadil krásné třetí místo – ne a ne se černé zbavit. Komturka Nikola skončila předposlední. Na vítězku se historie neptá…
Dnes ale čekalo na rytíře i štítonošky ještě jiné dobrodružství – dobýt místní hrad. Ukázalo se to nečekaně snadné – stačilo projít branou. Nicméně, museli učinit přetěžké rozhodnutí – zdali jim bude do ouška šuškat hlas polský, či anglický. Všichni zvolili angličtinu, což byl asi důvod, proč po čase komturka – zpět s rytíři a štítonoškami u brány – opatrně vyzvídala na velmistrovi, kde že se jako nachází, protože venku se smráká a zvedá se prudký severák… Velmistr omráčený faktem, že právě navštívil největší středověké toalety, které kdy viděl, nezaváhal a přispěchal svým svěřencům ku pomoci. Večer proběhlo ošetření raněných, které všem přineslo úlevu. Zítra oblehnou a vezmou šturmem největší cihlový hrad v Evropě.
