Erasmus - Polsko 5
Léta Páně tisícího dvacátého pátého, dne dvanáctého měsíce června, kdy slunce stálo vysoko na nebi a čas plynul v rytmu dnů letních, zapsáno budiž toto svědectví pro paměť budoucích věků. V ten čas, kdy lidé světa kráčeli cestami pokroku i nejistoty, kdy města hučela jako včelí úly a stroje mluvily jazykem blesků, stalo se mnoho věcí hodných zaznamenání. Ať tedy tento den, jaký byl, nezůstane zapomenut, ale nechť je uchován v paměti sociálních sítí, aby i ti, kdož přijdou po nás, věděli, jaký byl svět v onen den.
Velmistr shromáždil své věrné a vyrazil směr stanice karavan do města Malbork. Jeho skvělá komturka Nikola velela, jako obvykle, zadnímu voji. Vědom si své znalosti okolí z předchozích dní, rozhodl se velmistr vzít to zkratkou, aby celý pochodový proud dorazil na shromaždiště včas – na 8:00. Na místo výprava dorazila v 8:05, zkratka byla skvělá, jen nakonec delší. Obsadili jsme povoz spolu s rytíři a válečnicemi sv. Gębika, přičemž velmistr a jejich komtur vydali se věnovati vyjednávání o ceně přepravy. Komtur Dawid prokázal skvělého obchodního ducha, kdy vyjednal významnou slevu pro naše řady. Celé jednání zabralo podstatnou část cesty.
V Malborku se nás ujala již šedinami oděná průvodkyně, která nám vyprávěla magický příběh této obrovské pevnosti v „lingua franca“. Celá cesta po hradě – od obležení, přes šturm, po plenění trvala jen tři a půl hodiny k mírné rozmrzelosti velmistra, který by se plenění rád věnoval i déle. Mužstvo ale začalo brblat něco o hladu a bolavých nohách. Nu, což naplat. Bylo třeba přepadnout onu skotsky znějící základnu s potravinami. Vyrabovali ji důkladně, jen co je pravda.
Na zpáteční cestě jsme potkali devítihlavou blonďatou saň, která nám neuznala naši cestovní bumážku a museli jsme spoustu zlatých doplatit. Komtur Dawid se za nás hrdinně bil, ale té potvoře vždy hlavy dorostly. Nicméně, nám přislíbil, že si pro ni do její sluje dojde a pořádně jí šupiny protřepe.
Večer již bylo na všech vidět vyčerpání, proto jsme se s komturem na tajném jednání dohodli, že zrušíme dobývání naplánované na následující den, ponecháme jen slavnostní ceremonie s vrcholnými představiteli Řádu sv. Gębika. Laskavý komtur nám i zajistil povoz z tábora na přepravní stanici na den odjezdu, abychom se s kořistí nemuseli tahat do kopce a z kopce…
Zde záznam v kronice končí, snad stateční poutníci dorazí domů v pořádku…
Władysław Gębik - narozen 14. června 1900 ve Szczyrzyci u Limanowa, zemřel 23. března 1986 v Krakově, doktor filozofických věd, pedagog, spisovatel, publicista, etnograf, národní, osvětový, sociální a kulturní aktivista. Jeho jméno nese Szkoła Podstawowa nr 6, naši vážení hostitelé.
