Moji milí druháci přes prázdniny tak vyrostli, že jsem některé málem ani nepoznala. Bude to nejspíš tím, jak mi sami potvrdili, že léto se jim všem vydařilo a bylo plné zážitků. Někdo byl u babičky, někdo na táboře, někdo jezdil na koni a někdo byl i u moře. Malá lapálie jako zlomená ruka Nikolky prý až tak pohodu prázdnin nenarušila.

Hned v úvodu školního roku jsme si spolu ověřili, co umíme z první třídy a na co jsme tak trochu zapomněli. Moc chválím děti, které přes léto nezapomněly na čtení a již mají první přečtené knížky zapsané ve svém deníku. I když se některým moc nechtělo, vrhli jsme se také na psaní a počítání. V českém jazyce měly děti například vymyslet při skupinové práci slova se slabikou „se“ – např. „sem borec“, „ senvič“, „Ksena“. Slabika „le“ – vybírám pro zajímavost slovo „opilej“ , slabika „me“ – „jelizme“ či „games“.

S novým učivem ale u dětí narůstá euforie, protože není nic lepšího než poznávat nové. Nadšení jsou především z geometrie, ale také se jim líbí prvouka, kde se učíme o přírodě, v aritmetice přímo excelují a chtějí počítat alespoň do sta, učí se rytmizovat z not, krásně malují. A skoro všichni ( i ti ubrečení) se na bazéně naučili plavat! Jediné, co jim pořád kladu na srdce, je číst, číst, každý den a co nejvíc.

Přeji druhákům hodně důvodů k radosti ve škole, co se mě týče, budu dělat vše pro to, ať mají úsměv na tvářích co nejvíc!!!

Mgr. Eva Janyšková