Léta Páně dvoutisícího pětadvacátého, dne devátého měsíce června, zapsáno bylo toto do paměti času – rytíři i štítonošky vstali časně, aby se připravili do zbraně. Zejména některé štítonošky rády používají nános prachu podobného materiálu, aby skryly svou tvář před nepřáteli. Velmistr si není jistý, jestli čas takto strávený jest skutečné účinný k odehnání protivníků. Dnes jsme se seznámili s rytíři a válečnicemi Řádu sv. Gębika, přivítat nás přišla nejen jejich velmistryně, ale i sama domorodá kněžna.
Přichystali pro nás hodnotné dary a velkolepou hostinu. My jsme nezůstali pozadu, rovněž jsme předali ty naše. Rytíři, štítonošky a válečnice se spolu bavili v družném hovoru, užívajíce současnou „lingua franca“. Poté nás čekal dlouhý a náročný pohod do jejich tábora, kde nám ukázali svou výzbroj a výstroj. Seznámili jsme se s jejich historií i starobylými tradicemi. I když jsme měli ještě plná břicha, znovu nás vyzvali k jídlu! Bylo to velmi, velmi obtížné, ale nenechali jsme se zahanbit. Odpoledne – po návratu do tábora – jsme se rozhodli pro výpravu na vlastní pěst. Velmistrův útok na pokladnici se žoldem pro rytíře a štítonošky byl včera neúspěšný, tak bylo třeba obsadit novou. Po úporném boji se velmistrovi lstí podařilo žold z kouzelné skříňky získat. V očích jeho reků a rekyň se zračila spokojenost. Slunce už se sklánělo k západu, takže mohli uskutečnit jen krátký výpad a plenit nepřátelskou obchodní stanici. Získali jsme cenné zásoby na další den. Velmistr s komturkou ochutnali místní odvar, pocházející z arabských krajin, který jim přinesl nesmírnou úlevu. V táboře pak přepadla všechny obrovská únava, neboť měli v nohách osmnáct kilometrů. Velmistr s komturkou pochválili statečnost a odhodlání svých rytířů a štítonošek. Uvidíme, co přinese další den…
