Desátý den měsíce června léta Páně dvoutisícího dvacátého pátého, se výprava probudila do podmračeného dne. Všichni, jsouce znavení z předchozího dne, pomalu se ploužili ke krmi, která jim měla vlít život do žil. Velmistr s komturkou se trochu obávali, že setkání s rytíři a válečníky Řádu sv. Gębika bude připomínat setkání z hrůzostrašných příběhů o schůzce s oživlými mrtvými.
Naštěstí ranní procházka do jejich tábora – asi půlhodinová – všechny dokonale probrala. V jejich pevnosti nás pozvali na válečné zpěvy v doprovodu zvonků. Výsledný chorál se dotknul nebes. Poté jsme zamířili na cvičiště, na bojový výcvik. Ukázalo se, že válečnice sv. Gębika jsou nesmírně zdatné. V některých činnostech mocný vzrůst našich bojovníků na škodu. Když se náš nejvyšší rytíř snažil protáhnout kruhy velikosti vikingského štítu, prostě několikrát uvíznul. Druhý rytíř skočil kruhem tak, že se málem zastavil až o zeď. Odhodlání a nasazení našim rozhodně nechybělo. I velmistr se zapojil do obecného křepčení s komturkou sv. Gębika. Rozloučili jsme se našimi příteli a vydali se na průzkum místní katedrály. Zde se nás ujal naprosto jedinečný domorodec, ctihodný pan Nosko, který nám prozradil tajemství prastarých maleb, pohřbených velmistrů a dobrovolně zazděné ženy. Do tábora jsme dospěli v lepším stavu než včera, neboť vzdálenost byla o fous nižší. Zítra budeme dobývat místní hrad.
