Putování do Země za devatero horami…
Den čtvrtý
Dnešní noc proběhla poměrně v klidu. Všichni ale dole vypadali, jako by se zúčastnili párty, kterou včera uspořádali místní na oslavu něčích osmdesátin. Merlin seznámil výpravu s dnešními změnami – nejprve se prozkoumá prastarý park plný archaických tvorů, poté menší přepad skotské zásobovací stanice, a nakonec tažení na pevnost.
Když se piráti a víly shromáždili, tentokráte bez problémů s bačkůrkami, Šeherezáda zjistila, že jeden má podivně nafouklý batoh. Objevila v něm tři ručníky… prý pro případ, že bychom se šli k jezeru koupat… Merlin rezolutně prohlásil, že když se nestihne vzducholoď, budou všichni ťapkat až k dostavníku. Náhle šlo vše krásně a rychle. Přesně dle Merlinovy teorie, že základem veškerého pokroku je prostá lidská vlastnost – lenost.
Nastoupili jsme do dostavníku a cesta nám příjemně ubíhala. Když jsme vystoupili, podivila se Šeherezáda, že nám nikdo nezkontroloval cestovní talismany, které jsme si pečlivě pořídili. I víly a piráti si všimli později na zpáteční cestě, že tři domorodé ženštiny se vyhnuly kontrole úkrytem v oné místnosti.
Po krátkém putování jsme propadli vírem času a prostoru do pohádkového světa. Cestou nás provázela podivná monstra – draci. Někteří vypadali, že by si dali některou z víl k svačině, ale ony jim úspěšně unikly. Poté jsme dalším vírem propadli do dávné historie, kde jsme spatřili jiné, nyní již skutečnější, potvory. Prehistorická monstra se nacházela na obou stranách naší cesty do pravěku. Apatosauři, triceratopsové, raptoři a nemohl chybět ani jeho veličenstvo tyranosaurus rex. Pod bdělým okem Chytré Horákyně a Šeherezády se naši průzkumníci vrhli na místní roztodivné stavby. Nakonec jsme skončili u mamutů a neandertálců. Víly s piráty vyplenily místní dárkovou stanici. Je to s podivem, protože již včera nakoupily stádo plyšových tvorů – prý na zahřátí.
Ve skotské stanici se odehrála královská hostina před dobýváním pevnosti. Bohužel, víly a piráti se tolik přejedli, že se dále už jen kutáleli. Za této situace jsme se od hradních zdí museli zase odkutálet. Merlin měl obavu, že nestihneme po příjezdu dostavníku vzducholoď, proto vydal denní rozkaz číslo dvě. Když to nestihneme, půjdeme pěšky. Víly i piráti předvedli nejdisciplinovanější a nejrychlejší přesun v celé výpravě. Na minutu přesně. Vysloužili si uznalé pokývnutí Rady starších. Nicméně, večeře v Misericordii neměla moc úspěch. Hostina ve skotské stanici byla prostě příliš. Proto se víly i piráti odkutáleli s Šeherezádou a Chytrou Horákyní šplhat po místních menhirech. A zítra? Zjistíme konečně, k čemu je ona tajemná věž v obou pevnostech…
Váš Merlin.
