Dne 2. září 1926 nastoupilo do bruntálského semináře více než 200 chlapců starších 10 let. Nahlédněme do dobového textu a sledujme jeden jediný den v semináři:
Velmi brzy začíná ranní zvonění našeho semináře, ale mnohým malým chovancům nedělá potíže vstát. Ještě leží příroda ve spánku ranního šera, ale už o půl šesté zaznívá neúprosné znamení k vstávání.
V tichu se provádí mytí a oblékání a svěží seminaristé nastupují v šest hodin do kaple k ranní modlitbě. Se mší svatou a u mnohých s častým svatým přijímáním začíná den.
Poté se v tichosti odchází do studovny, kde začínají první studijní povinnosti, a následuje příprava do školy. V půl osmé je pro všechny snídaně ve společné jídelně. Rychle se obnoví pořádek v ložnicích, boty se vyčistí a v tři čtvrtě na osm se vydává dlouhý zástup do gymnázia.
Pro nejednoho tam začíná hodina radosti, pro jiného i hodina úzkosti, která se zrcadlí v očích mladých studentů. Do jedné hodiny odpolední trvá pravidelná výuka.
Po jedné hodině se dlouhý průvod vrací zpět do semináře, kde se obnoví síly, následuje oběd a po něm krátká pobožnost v kapli.
Pak přichází volnější část dne věnovaná studiu, ale i pobytu na chodbách a na hřišti, až do půl čtvrté, kdy začíná odpolední vyučování a hudební výuka.
Ve čtyři hodiny odpoledne celý ústav znovu ožívá. Volný čas, který slouží k zotavení, naplňuje jídelnu, pokoje a hřiště. Dokonce i rádio jako spojení s moderním světem přináší dobrou náladu i poučení.
V pět hodin nastává opět vážnost dne. Přichází studium, domácí úkoly a příprava. Na chodbách a schodištích vládne klid, ve studovnách sedí mladí lidé nad knihami a učí se disciplíně gymnázia. Běda, když se klid nedodržuje. I když není vždy úplné ticho, přece zůstává klid nejlepším prostředkem k práci. Dozor bdí a v případě potřeby zasahuje.
Tak ubíhají dvě hodiny až do sedmé hodiny večer, kdy modlitba „Anděl Páně“ uzavírá den pro nejmenší. Následuje večeře, večerní volno a v osm hodin večerní modlitba v kapli.
To jsou pevné body dne seminaristy. Při zhasnutí lampy se všichni ukládají ke spánku.
