Po únorových volbách roku 1948 ředitel semináře Albert Botur ve svém dopise pro arcibiskupství uváděl, že volby měly být tajné a svobodné. Podle jeho slov však místní úřady věděly, že seminaristé odevzdali bílé (prázdné) lístky. Odezva ze strany úřadů přišla brzy.
Starší seminaristé chodili pravidelně na pracovní brigády do zemědělských a lesnických podniků. V říjnu 1949 jim během pobytu na pracovištích úředníci oznámili, že seminář je zrušen a že musí nastoupit do zaměstnání tam, kam budou v rámci Jesenicka přiděleni. Těm, kteří by rozhodnutí odmítli, bylo vyhrožováno pracovním nasazením v dolech.
Ředitel semináře následně žádal úřady, aby mohli bývalí seminaristé vykonávat povolání ve vystudovaných oborech přímo ve svých domovech.
Akce K („K“ jako kláštery) představovala násilnou likvidaci mužských katolických řeholních řádů a klášterů. Komunistický režim tak získal kontrolu nad církevním majetkem i životem církve. Na Akci K bezprostředně navázala Akce Ř, zaměřená proti ženským řádům.
Na přiložených snímcích: společná fotografie seminaristů s jejich představenými, úryvek básně Za nejkrásnějším povoláním a ukázky z dopisů ředitele Alberta Botura adresovaných arcibiskupství a ministru spravedlnosti.
