Tímto příspěvkem se uzavírá kapitola semináře v předválečném období, kdy byl jeho život náhle přerušen.
Do této doby byl seminář skutečným domovem nejen pro studenty a prefekty, ale i pro celý jeho personál. K devíti řádovým sestrám přibylo devět služebných dívek, tři ženatí sluhové, vrátný, pekař, domovní technik, domovník a topič.
Důležitou součástí každodenního života byla i rozsáhlá zahrada o rozloze cca 5 ha, obehnaná plotem s 370 kamennými sloupy a přibližně 10 000 latěmi. Podél oplocení bylo vysazeno 236 listnatých stromů a dalších 460 jehličnanů.
Prostor zahrady byl rozdělen na pole a na zeleninovou, ovocnou i okrasnou část. Nechyběl ani ovocný sad s více než 60 jabloněmi, hrušněmi a švestkami, založený s pomocí zámeckého zahradníka.
Součástí areálu bylo i velké travnaté hřiště o rozloze 10–12 tisíc m², obklopené cestou a stromořadím.
Své obyvatele si brzy našla i hospodářská budova – 10 prasat, 4 selata a kolem 50 slepic. Přibyl také hlídací pes Kyon, jehož jméno ve starořečtině znamená „pes“. Byl však tulák a na své výpravy doplatil, protože kvůli podezření na vzteklinu musel být utracen. Jeho nástupcem se stal Wolf, ruský vlkodav.
V letech 1919–1939 prošlo seminářem asi 900 chovanců. Mnozí z nich pokračovali ve studiu teologie nebo vstoupili do řádů, ostatní se uplatnili jako učitelé, lékaři, právníci, knihovníci, chemici, inženýři či úředníci.
Posledním ředitelem Arcibiskupského chlapeckého semináře v Bruntále byl Karl Schrammel, jemuž chceme věnovat celý příští příspěvek.
Video bylo vytvořeno z původní fotografie pomocí AI.
Veškeré informace o semináři pocházejí z Kroniky Arcibiskupského chlapeckého semináře a z archiválií Zemského archivu v Opavě. Za ochotu a spolupráci děkujeme muzeu Heimatkreis Freudenthal/Altvater.
