Jaké byly poválečné osudy bruntálského semináře?
Nahlédněme do úryvku z dopisu arcibiskupa Leopolda Prečana z roku 1946 adresovaného Okresní správní komisi v Bruntále:
„Bruntálský seminář utrpěl veliké škody hlavně na vnitřním zařízení při obsazování pohraničí. Výlohy na nejnutnější opravy a čištění po německém a ruském vojsku si vyžádaly obnosu asi 40.000 Kčs. Seminář v Bruntále, který má znovu sloužit jako internát pro bohoslovce a během prázdnin také pro duchovní cvičení, je dnes filiálkou semináře v Olomouci. Je mi líto, že Vaší žádosti nemohu vyhověti, ale jeho použití za sběrný tábor pro německé obyvatelstvo by bylo novým zatížením i pro kněžský seminář olomoucký.“
V roce 1946 přichází do Bruntálu Kongregace bratří Nejsvětější Svátosti (Petrini) z Českých Budějovic se svým ústavem Petrinum pro pozdní kněžská povolání a gymnazijními studenty. Přestože jejich působení trvalo jen několik let, zanechalo v místní paměti výraznou stopu. Právě tehdy se mezi obyvateli začal používat název „Petrin“, který budově zůstal jako připomínka této krátké poválečné etapy
