Na začátku roku 1923 se hledal pozemek pro novou budovu chlapeckého semináře. Variant bylo hned několik. Zvažoval se například pozemek za městským parkem nebo parcela u vlakového nádraží. Místo u nádraží bylo dokonce dvakrát osobně navštíveno a důkladně posouzeno. Nakonec však bylo zamítnuto kvůli velkému ruchu, hluku a prašnosti, které se pro výchovu a studium nehodily.
Pozemek nakonec nabídl Řád německých rytířů a budova tak stojí tam, kde ji dnes všichni známe. V roce 1924 se mohlo začít stavět. A jak už to tak bývá, všechno něco stojí…
Ale o tom už zase příště, v dalším historickém čtvrtku.
Dokázali byste se soustředit na studium, kdyby vám pod okny každou chvíli houkala lokomotiva 
? Nebo by vám blízkost nádraží naopak vyhovovala 
?
