Francie - část druhá
Jak to vypadá v jámě lvové, ve chlapeckém apartmá? První vstanuvší vytáhnul máslo, aby změklo. Poté jsme si vytáhli francouzskou šunku, sýr a chléb, připravili marmeládu, dali vařit vodu. Současně se střídáme na WC a ve sprše. Vše klape jako hladce namazaný stroj. Kluci si i rozdělili službu. Sami. „Kdo myje dnes nádobí?“ „Já ne, já utírám.“ „Alex.“ „Super, ale uděláte ho až přijdeme z okruhu po městě“ „OK.“
Setkali jsme se na křižovatce s dívčí částí osazenstva. Vyrážíme svižným krokem na zastávku autobusu. Omladina taktně upozorňuje náčelníka, že ještě nedostali kapesné, protože všechny bankomaty byly včera mimo provoz. No a dnes to není jinak, tak snad později.
Nastoupíme do obvyklého autobusu C3, který nás má dovézt ke známému pirátovi, pardon korzárovi, Jean Bartovi. Co se ale nestane. Na předposlední zastávce se najednou zastaví, část lidí vystoupí. Zmateně se po sobě díváme. Na tabuli svítí nápis ve smyslu, ať si užijeme jízdu. Autobus se rozjede, ale jede úplně jinam. No to snad ne! Hned na další zastávce vystoupíme. Opakování je matka moudrosti. Nebohý náčelník si vyslechne pár vtipných poznámek o autobusech do Arrasu. Rychle naskočíme do dalšího autobusu, který nás má odvézt zpět. Ale opět odbočí a veze nás severně od cíle. Oni se tu jako zbláznili? Vystoupíme, tentokrát už jen pěšky! Volá nám náš irský učitel. Je tu velký, každoroční závod! Centrum je uzavřeno. Nakonec se setkáme s našimi francouzskými kamarády. K překvapení našich je to jiná skupina, osmáci a deváťáci. U části z našich se objevují rozpaky.
Sotva vyrazíme na poznávací okruh po Dunkerque, začíná pekelně pršet. Francouzi nás protahují kolem katedrály, kde jsou ještě stopy po německých kulkách; vyprávějí nám o Jean Bartovi, stojíme u jeho hrobky, procházíme kolem starobylých majáků, přístavu, historických lodí. Jsme řádně promočení, tak náš průvodce domluví v blízké spřátelené škole útočiště, kde si sníme piknikovou svačinu. Na plánovanou pláž by ani psa nevyhnal. V mezičase konverzujeme a hrajeme karty.
Zlatým hřebem je návštěva Muzea operace Dynamo, což je vznešený název pro útěk britských, francouzských a belgických vojáků do Velké Británie po debaklu v roce 1940. Před ním se rozdělujeme do smíšených skupin a plníme úkoly, které nám, jako vojákovi na pláži, mají dát zakódované jméno naší lodi. Všechny skupiny se úspěšně dostanou do Velké Británie.
Poté nás naši přátelé opouští a vrací se domů. My si ještě jdeme nakoupit, holky nám udělají večeři za to, že nemusí psát dnešní záznam. No neberte to! S trochou nejistoty nastupujeme do autobusů, ale už se není třeba bát, déšť spolehlivě závody ukončil. Budou špagety .
Poznámka 1: Korzár – králem placený pirát.
Poznámka 2: Nakonec, v jiné části města, jsme funkční bankomat našli.
